něco je dole

24. ledna 2015 v 11:44



"Už se to blíží!" "Zavřete brány" řvala ochranka na vedení centra. Blížili jsme se k nim. Já, muj trenér, tým a ostatní nemrtví. Zničení bolestí a smutkem se ženeme dál k branám, abychom pomstili mrtvé a ukázali světu co tahle korporace dělá. Nic dobrého, jak tvrdili, to rozhodně nebylo.
"střílejte!"zavelel ten pištil, co to tu vedl. Bál se z nich nejvíc. Určitě si říkáte "co se to stalo? Proč se to děje" hned vám povím proč a co.
před týdnem
Je nádherný srpnový den. Slunce svítí a já s trenérem si užíváme pohled na východ slunce. Jsem sice malý noční pokemon, ale tenhle pohled miluju. Rudá obloha a první paprsky, co mi zahřívají kůži. Nic lepšího být nemůže. Trenér se na mě usmál a vzal si mě do klína. Byl velmi laskavý a milý na každého z nás.
Doma na nás čekal zvláštní pán. Měl černé oblečení, klobouk a na něm nějaké písmeno. Nebyl od Team Rocket. Toh bych znal. Podel mému trenérovi divnou obálku a něco mu říkal. Nepamatuju si co to bylo ale vím, že byl muj trenér nesmírně štastný. Řekl mi jen to, že mám jít probudit ostatí a máme si zabalit pár věcí na cestu.
Běžel jsem po širokých, dubových schodech na horu do pokojů. Měli jsme pokoje po 2 nebo po 3, záleželo kdo s kým chtěl být. Běžel jsem do pokoje s červeno zalenými dveřmi. Byl to pokoj Pete a Foxa. Gardevoir si mě všimnul jako první a jako první mě poslal k čertu. Foxo, starší a silný delphox, ho okřiknul a vyslechl si mě. Když jsem jim to zdělil, tak jsem šel k druhým dveřím, kde byli nejmenší z nás. Charmandří slečna Victoria, malý shiny eevee Purpun, litwick Shade a phatump Dreamy. Jen co jsem vešel do vnitř, tak se na mě vrhla lavina pokemonu. Ti už o všem věděli. Po tom co ze mě slezli, jsem šel probudit svojí sestru a bratra. V pokoji byla ale jenom Ilvis. Probudil jsem ji a zeptal se kde je bráška. Řekla mi, že je se zbytkem na zahradě. Čekají na ostatní. "to už to ostatní ví" zeptal jsem se sám sebe, když jsem kráčel pryč.
Všichni jsme se sešli v hale s malými ranečky jako mají toulaví pokemoni. " pojedeme na dovolenou do Unovi" oznámil nám trenér s rozářenýma očima.

Dvě hodiny jsme jeli vlakem na letiště a ted sedíme v letadle. Je tu málo lidí, co letí tam kam mi. Mám z toho docela strach velký strach. Je tu docela mrtvo. Pouští nám staré grotesky, které ani nejsou vtipné. Spíš až morbidně odporné. "jak je to může bavit? koukat se na to jak se mlátí a smát se tomu?" nechápavě jsem se zeptal Foxa. " protože většina lidí má zvláštní humor, který mi nechápeme" odpověděl mi s klidem ve tváři. Přestože do týmu přišel jako jeden z posledních, tak si u všech udělal velkou autoritu. už jsme byli na pul cesty k tomu vysněnému místu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Crazy the Teselecta Crazy the Teselecta | 24. ledna 2015 v 17:01 | Reagovat

Máš takový famózní styl, který se mi nesmírně líbí
Jinak hádám, že budou na nich dělat pokusy?

2 Ice wing Ice wing | 24. ledna 2015 v 21:34 | Reagovat

Pekne napísaný príbeh z Lonelyho pohľadu :3
Keď píšem o Pokémonoch tak píšem z pohľadu trénera z pohľad Pokémona musím niekedy skúsiť.
Delphoxa mám velice rada :3 má skvelé podstaty a preto si chcem Fennekina vybrať ako startera až niekedy budem mať X/Y

3 Mico Grey Mico Grey | 27. ledna 2015 v 16:06 | Reagovat

Teda viacerým výrazom nerozumiem, ale nevadíí :D Zatiaľ je to napísané veľmi pekne, ak bude mať pokračovanie tak sa teším :)

4 Siri Siri | Web | 30. ledna 2015 v 16:27 | Reagovat

zaujímalo by ma čo sa za ten týždeň stalo, že zrazu je to také.... dayum
každopádne je to ásm napísané :>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama